Novinky

Současný stav koronavirové izolace a poruchy příjmu potravy?

Posledních pár týdnů čelíme situaci, která se pro nás stala nečekanou výzvou. Karanténa znamená, že mnozí z nás jsou uzavřeni ve svých domovech, nemůžeme se setkávat s našimi blízkými a nemůžeme vykonávat aktivity, které jsme zvyklí dělat. Toto všechno může vzbuzovat pocity nejistoty a úzkosti. Trávit většinu času uzavřen doma není dobré pro duševní zdraví nikoho z nás. A obzvláště pro lidi, kteří mají problematický vztah s jídlem, je tato situace obrovskou výzvou. 

Každý se s touto novou situaci vyrovnáváme jiným způsobem a na každého působí jinak. To platí i o lidech s poruchami příjmu potravy. Někdo, kdo se zotavuje z anorexie, může vnímat, že jeho nemoc mu říká, že omezení množství návštěv obchodu s potravinami je důvod, aby nejedl, zatímco stejný problém u lidí s bulimií může vyvolat nutkání k záchvatu anebo hromadění zásob („Až to na mě přijde, musím mít doma jídlo!“, „Musím se přejíst, dokud to tady mám.“, anebo naopak: „Je mi to úplně jedno, že je nějaký zákaz, nedokážu to vydržet, musím si jít nakoupit.“).

 

Rizika spojená s izolací

Pro ty, kteří se potýkají s poruchou příjmu potravy většinou pro nemoc typické chování (restrikce nebo naopak zvracení či hromadění jídla) poskytuje pocity uvolnění a pohody. Alespoň na čas. Toto chování zesílí, když přijde pocit nejistoty nebo když se potýkáme s určitými obtížemi, protože tímhle způsobem si vytváříme falešný pocit kontroly a řádu.

Lidé s poruchami příjmu potravy se většinou i v běžných časech skrývají v izolaci. Mnozí své potíže před vnějším světem skrývají, proto se příznaky nemoci mají tendenci projevovat mnohem volněji, když je člověk sám.

Karanténa, která způsobuje izolaci a omezení pohybu, může přispět k držení psychopatologie nemoci prostřednictvím několika mechanismů:

• Omezená možnost chůze a cvičení může zvýšit strach z přibývání na váze, který je obvykle řešen omezováním se v jídle.
• Vystavení se velkým zásobám potravin může být účinným spouštěčem záchvatů bulimie, anebo záchvatovitého přejídání.
• Být zavřený doma může zvýšit sociální izolaci. Toto se stává zásadní překážkou k dosahování klíčového cíle, tedy k tomu, abychom snížili přeceňování tělesné hmotnosti a vzhledu právě v kontaktu a v konfrontaci s vnějším světem.
• Pokud člověk žije se spolubydlícími anebo rodinnými příslušníky v jedné domácnosti, pak trávení zvýšeného času s nimi může přinést další napětí a zhoršit některé projevy poruch příjmu potravy („Všichni na mě vidí!“, „Jak se mohu v klidu najíst, když mě všichni zase sledují, jestli už jsem jedla nebo ne?“, „Jak to mám dělat? Potřebuji se vyzvracet!!!“).

 

Nedovolte, aby vám myšlenky spojené s nemocí bránily v nákupu toho, co potřebujete

Jeden z problémů, kterým teď čelíme, je kupování zásob a hromadění jídla, abychom se vyhnuli častým nákupům a veřejným místům. To může způsobit různé potíže. Stává se, že některé potraviny jsou teď dočasně vyprodané, a může se stát, že zrovna když přijdete do obchodu, tak jsou některé regály prázdné.  To u lidí s poruchou příjmu potravy může vyvolat strach, že ztratí přístup ke svému „bezpečnému jídlu“. V takovém případě je dobré najít si alternativu. Udělejte si seznam alternativních jídel, která jsou snáze dostupná. Zkuste zůstat co nejblíže vašim bezpečným potravinám (podobná jídla, jiná značka stejného jídla apod.).

Větší nákupy ale mohou způsobit zásadní potíže také u lidí, kteří se potýkají se záchvatovým přejídáním. Pokud do domu přivezete více jídla, je větší riziko přejídání. Pro některé lidi je to jejich nejhorší noční můra. Jako alkoholik zavřený do obchodu s vínem.

 

Jídlo si nemusíte odpracovat a vaše tělo dokáže fungovat i bez cvičení

Omezení, nebo vyhýbání se cvičení, je pro většinu lidí s poruchami příjmu potravy důležitým krokem k zotavení, ale karanténa přidává zcela novou vrstvu úzkosti kolem nedostatku pohybu.

Klientka s anorexií uvedla, že si uvědomila, že ačkoli nepočítala kroky, byla si před karanténou velice dobře vědoma toho, jak moc nachodila. Teď, když nechodí do školy, si začala myslet, že si „nevydělala“ (nezasloužila) své jídlo: „Zjistila jsem, že si musím říct, že je v pořádku se najíst. Nemusím si to odpracovat.“  Vaše tělo je prostě připravené mít hlad, i když jste se nepohnuli. Jednou z věcí, které ji také pomáhají osvobodit se od počítání čísel je, že chodí, když to jde, a nechává telefon doma.

Může být obzvláště těžké si pamatovat, že stále potřebujete dostatek jídla, i když děláte méně a že nemusíte kompenzovat nedostatek pohybu omezováním se v jídle. Pokud se bojíte, že máte nedostatek pohybu, zhluboka se nadechněte. Lidské tělo dokáže fungovat, i když nechodí do tělocvičny.

Přestože se zdá, že tato nová situace může být pro lidi s poruchami příjmu děsivá a potenciálně skutečně nebezpečná, může být paradoxně pro mnohé jiné také prospěšná, a to tím, že je to posouvá fázemi a stádii zotavení, o kterých si možná nemysleli, že jsou na ně připraveni. Nezbytnost nákupu jídla, s nímž nejste spokojeni, může urychlit proces, kdy už nad tím nebudete muset přemýšlet. Nebo se strach z příliš mnoho jídla v domě může najednou začít zmenšovat, protože se stává běžnější realitou.

 

Rutina

Při léčbě poruch příjmu potravy je důležitá určitá rutina – chodit do školy, do práce, jíst podle jídelního plánu, dodržovat řád. V této nezvyklé době je důležité najít novou rutinu, udržovat jídelní plán. Pokud je to možné, pokuste se udržet svoji starou rutinu v chodu, i když to vypadá jinak, než je běžné: mluvte elektronicky s přáteli, klidně i častěji než obvykle. Pokud jste jednou týdně dělali umělecké, jógové nebo hudební kurzy, podívejte se na ně online. Struktura dne je zásadní.

Zatímco izolace a narušení každodenní rutiny může způsobovat mnoha lidem potíže, u někoho to může být naopak. Klientce, která se od puberty potýká s anorexií právě izolace a zpomalení, které teď nastaly, pomohly dívat se na věci z jiné perspektivy: „Zdraví pro mě začalo být důležité a tím tedy i pravidelné, dobré a zdravé jídlo.“ Jiná klientka s bulimií má podobnou zkušenost, bála se, že nákup jídla na delší dobu ji přivede znova do spirály, ale nestalo se tak. Byla v karanténě spolu s kamarádkou a zjistila, že by nemohla dopustit, aby se kamarádka o ni bála. Také pochopení toho, že jsme teď v tom všichni společně, ji donutilo být sama k sobě laskavější.

 

Péče o sebe

Strach je přirozenou reakcí na to, co se ve světě právě děje. Ale místo obav o přibírání na váze doporučujeme čelit úzkosti přímo tím, že si vytvoříte seznam péče o sebe. Mohl by vypadat takto:

• Dopřejte si alespoň 8 hodin spánku.
• Naplňte svoji láhev s vodou několikrát denně, abyste zůstali hydratovaní.
• Jezte dobře, abyste podporovali energii a imunitu.
• Jógu si zacvičte doma.
• Procházejte se venku denně, ale udržujte si odstup.
• Meditujte.
• Spojte se s rodinou a přáteli na FaceTime, WhatsApp atd.
• Hrajte si, nebo buďte kreativní – jako například puzzle, hry, pletení, omalovánky nebo jakékoli jiné koníčky bez monitoru.
• Tancujte a zpívejte své oblíbené písničky nebo si zahrajte na nějaký hudební nástroj.

 

Zůstaňte ve spojení s přáteli a blízkým a s online odbornou podporou

Karanténa také způsobila, že se mnoho lidí nedostane ke svým terapeutům, anebo do podpůrných skupin. Avšak díky technologiím, je nám tato pomoc pořád k dispozici. Je možné využít skype, zoom nebo chat. Pokud ale není možné mít přístup k online terapii, doporučujeme oslovit lidi, kteří mají na váš život pozitivní vliv a posilují a podporují ve vás chování zaměřené na zotavení.

Nejdůležitější věc, kterou je třeba mít na paměti, je udržovat kontakt. Online kontakt s přáteli a rodinou je nezbytný pro boj proti osamělosti a udržení normality, protože hromadění negativních pocitů vede pouze k posílení nemoci. Mnozí se budou bát, že zatěžování jejich rodin v těchto časech zhorší jejich úzkosti; proto je důležité oslovit také ostatní, kteří se potýkají s podobnými potížemi jako vy. Pokud potřebujete podporu mimo vaše obvyklé kontakty, doporučujeme sledovat účty sociálních sítí zaměřené na zotavení.

Kolem toho, jak dlouho karanténa bude trvat, je mnoho nejistot, ale nebude to navždy. Snažte se zůstat uvnitř co nejvíce, ale když v okolí není moc lidí, jděte na procházky na čerstvý vzduch klidně o samotě: cítit vzduch na kůži, pohybovat tělem jemným způsobem a připomínat si, že i když to trvá dlouho, není to navždy.